Trauma a liečivá sila prírody

24.07.2021

Denne stretávam ľudí, ktorí prežívajú alebo prežili nejakú traumatizujúcu udalosť. Sú medzi priateľmi, cudzími aj klientami. A to nie som terapeut ani psychológ, len pracujem s ľuďmi. Niektorí cez udalosti prechádzajú bez šrámov a vychádzajú posilnení novou skúsenosťou, v iných zanecháva udalosť dramatické následky a oslabuje ich schopnosť žiť šťastný a zdravý život. Niektorí sú si toho vedomí, iní ani nie. Od čoho závisí "zvládnutie" silnej udalosti? Od množstva faktorov - cez prostredie, vzťahy, kultúru až po osobnostné črty, schopnosti, individuálne možnosti aj ochotu hľadať riešenia.

Ak si uvedomíme, čo všetko môže byť traumatizujúcou udalosťou (a je toho naozaj veľa! - viď aj obrázok) a my na to nemáme dostatok času či zručností ako udalosť spracovať (lebo "taká je doba") niet sa čo čudovať, že svet je plný nešťastných, ubolených a chorých ľudí.

  • Tramatizujúca udalosť môže byť napríklad prírodná katastrofa, vojna, násilie (fyzické / psychické), dopravná nehoda, pád, vážne ochorenie, odlúčenie a náhle straty milovaných, chirurgické zákroky, stret so smrťou, komplikované pôrody...

Nespracované zážitky a neliečené traumy spúšťajú ďalšie a ďalšie traumy a roztáčajú nezastaviteľné koleso ne-náhodných udalostí... aj po celé generácie. Nedokončené veci totiž nie sú dokonané... a tak nemôžu dokonale fungovať tak, ako majú. 

  • Prirodzené spracovanie traumatizujúcej udalosti, "riadené" prírodou vedie k rôznym telesným prejavom. Toto "vybitie" nahromadenej energie, potrebnej na zvládnutie silnej alebo život ohrozujúcej situácie, sa môže prejaviť napríklad ako mimovoľné pohyby tela, trasenie / triaška, silné pocity v tele, slzy, pot, slabosť, väčšia potreba oddychu alebo spánku. Spracovaniu napomáha porozumenie situácii, opora a pocit bezpečia.

Prirodzená túžba Vesmíru dať veci "do poriadku", prináša do našich životov ďalšie a ďalšie situácie, ktoré nám majú pomôcť obnoviť harmóniu, no my ich úspešne prehliadame a snažíme sa zamiesť všetko pod koberec.

  • Potlačenie / zablokovanie energie z traumatizujúceho zážitku môže viesť k rôznym prejavom ako napríklad depresia, úzkosť, pocit oddelenosti, neschoponosť milovať/ strať sa/ zvládať stres, záchvaty zúrivosti / strachu, hyperaktivita, manipulácia inými, prehnaná alebo znížená sexualita, pocit bezmoci, chronická únava, oslabená imunita, rôzne psychosomatické potiaže (bolesti hlavy, problémy s chrbátom a krkom, astma, zažívacie potiaže, silný PMS...)

Keď sa zamyslím a hľadám riešenie, zdá sa mi akoby neexistovalo. Dnešný svet totiž nepotrebuje šťastných a zdravých ľudí. Kto by potom kupoval všetky tie nepotrebné veci a platil za niečo, čo vlastne ani nepotrebuje... lebo je šťastný a zdravý a nič moc mu k životu nechýba???

Skutočné liečenie traumy sa navyše nedá "monetizovať" a ľahko predávať vo veľkom ako "ready made" produkt. Liečenie duše vyžaduje ochotu k zmene, čas, osobný prístup (človek vs. človek), pomoc komunity a úprimný záujem skutočne pomôcť. A z toho predsa nie je potrebný zisk (návratnosť investície v čo najkratšom čase) - hlavný motor dnešnej kultúry. Tak prečo do toho investovať.. napríklad aj štátne peniaze?

Ak sa chcú ľudia naozaj vyliečiť a žiť plnohodnotný život, musia vyvinúť viac aktivity a energie ako pri hľadaní nového modelu smartphonu, pretože to jednoducho v "hlavných správach" a bežných médiách nenájdu. Reklamu na to totiž nemá kto zaplatiť.

V dnešnom príspevku neponúkam riešenie. Vlastne nikdy nie je mojim cieľom radiť. Neviem ako sú veci "správne". Na to už mám dosť šedín😊. Ponúkam vám však opäť inšpiráciu a pár úryvkov z knihy, ktorú vrelo odporúčam každému, koho otázky zdravia - telesného aj duševného, úprimne zaujímajú.


Prebudenie liečivej energie tela

Úryvky z knihy Probouzení tygra, Léčení traumatu, Peter A. Levine, Ph.D. a Ann Frederick (Maitrea, 2011)

"Během traumatu dochází v lidské psychice k hlubokým změnám. Například člověk, který je účastníkem dopravní nehody, je již od počátku chráněn před emoční reakcí, a dokonce i před jasnou vzpomínkou nebo pocitem, že k nehodě skutečně došlo. Tyto úžasné mechanismy (např. disociace a popíraní) nám umožňují projít obdobím krize, a to vnadějném očekávaní, že se dostaneme do bezpečí, kde budou moci tyto změnené stavy naší psychiky ustoupit.

Podobně důmyslně reaguje na trauma i tělo. V pohotovosti jde do napětí, ve strachu sbírá sílu a sevřeno bezmocí tuhne a kolabuje. Když ustoupí psychická ochranná reakce na zahlcení, mělo by se do normálu vrátit aj tělo. Pokud proces návratu neproběhne, následky traumatu v nás zůstávají a člověk je traumatizován."

"Jsme-li traumatizovaní, zůstává v našem nitru vysoký náboj. Ocitáme se ve stavu zvýšené ostražitosti, ale nedokážeme určit zdroj tohoto všudypřítomného nebezpečí. Náš strach a připravenost reagovat se stupňují, což dále posiluje potřebu najít zdroj nebezpečí. A výsledek? Stáváme se vhodnými adepty na znovusehrávaní - hledáme nepřítele."

"Značná část násilí, které sužuje celé lidstvo, je přímým nebo nepřímým následkem nerozřešených traumat, která jsou přehrávána v opakujících se neúspěšných pokusech získat zpět potvrzení vlastního bytí."

"Trauma plodí trauma, klene se přes generace rodin, společenství a národů, a v tomto šíření bude pokračovat, dokud nepřijmeme opatření, která by jej zastavila."

"Chceme-li objevit instinktivní strategie, které potřebujeme k tomu, abychom se osvobodili od ochromujících následků traumatu, musíme začít naslouchat své zvířecí přirozenosti."

"Léčivý proces vychází z našeho nitra. Zlomená kost začíná srůstat už předtím, než dáme končetinu do sádry. Stejně jako existují zákony hmoty, které ovlivňují léčení těla, existují i zákony, které ovlivňují léčení psychiky. Náš intelekt však dokáže některé z mocných instinktivních sil organismu potlačit.

Někdy si traumatizovaní lidé na své nemoci zakládají a mohou si na svých symptomech vytvořit určitý druh závislosti. Existuje bezpočet příčin (jak fyziologických, tak i psychologických), kterými lze vysvětlit, proč k této fixaci dochází. Nemyslím si, že je nutné toto téma dopodrobna rozvádět. Je však důležité mít na paměti, že léčit se můžeme jen do té míry, do jaké jsme schopni se od svých symptomů (fyzických alebo psychických prejavov traumy, pozn. DT) odpoutat. Pokud se chováme, jako by symptomy měly svou vlastní moc, stávají se určitým způsobem bytostmi o sobě. Abychom se mohli vyléčit, potřebujeme je propustit ze své mysli i ze svého srdce spolu s energií, která je uzamčena v nervové soustavě."

"Nejsme plazi, ale nemáme-li volný přístup k našemu plazímu a savčímu dědictví, nemůžeme být plně lidmi. Plnost našeho lidství tkví ve schopnosti sjednotit funkce trojjediného mozku.

Viděli jsme, že ke zpracování traumatu se musíme naučit plynule přecházet mezi instinktem, emocemi a racionálním myšlením. Jsou-li tyto tři zdroje našeho bytí - vnímaní, cítění a pojímaní - v harmonii, pracuje náš organismus tak, je to pro něj přirozené.

Když se učíme poznávat tělesné vjemy a vstupovat s nimi do kontaktu, začínáme chápat svůj instinktivní plazí původ. Samy o sobě nejsou instinkty ničím jiným než reakcemi. Když však tyto reakce uspořádaným způsobem integruje a rozvine savčí mozek spolu s lidským kognitivními schopnostmi, prožíváme lidské evoluční dědictví v jeho skutečné plnosti.

Je důležité pochopit, že primitivnější části lidského mozku nám zajišťují více než jen pouhé přežití (stejně jako vývojově nejmladší část mozku není pouze kognitivní). Nesou také životně důležité informace o tom, kým jsme. Instinkty nám říkají nejen kdy útočit, utíkat nebo mrznout. Sdělují nám také, že patříme na tento svět. Pocit "já jsem já" je instinktivní. Savčí mozek jej rozvíjí do pocitu "my jsme my" - do pocitu, že na tento náš svět patříme společně. Lidský mozek nám pak umožňuje přemýšlet a žít ve světě symbolů a významu.

Bez čistého, nezatíženého spojení s instinkty a pocity nemůžeme prožívat svou spjatost se Zemí ani sounáležitost s rodinou nebo čímkoliv jiným.

A tady leží kořeny traumatu. Jsme-li odpojeni od pociťovaného smyslu, že někam, k někomu, něčemu patříme, vznášení se naše emoce ve vzduchoprázdnu samoty. Tento stav dovoluje racionálnímu mozku vytvářet fantazie založené spíše na oddělenosti než na sounáležitosti. Tyto fantazie nás nutí soutěžit, válčit, nevěřit jeden druhému a podrývají naši přirozenou úctu k životu. Necítíme-li spojení se všemi věcmi, je pro nás daleko snazší je ničit nebo ignorovat. K lidské přirozenosti však patří spolupráce a láska. Spolupráce nám přináší radost. Bez plně integrovaných částí mozku se to však o sobě nedovíme.

V procesu léčení traumatu svůj trojjediný mozek integrujeme. Transformací, která tento proces doprovází, naplňujeme svůj evoluční úděl. Plně se stáváme lidským zvířetem, které dokáže dokonale využívat všech svých přirozených schopností. Dokážeme zuřivě bojovat, něžně pečovat a všechno mezi tím."

"Musím přiznat, že zázraky léčení, kterých jsem byl svědkem, nasvědčují existenci určité vyšší formy moudrosti a řádu, kterou nelze popřít. Něco takového by se dalo možná lépe popsat jako přirozená, vrozená moudrost, jejíž zákony ustavují řád vesmíru. Její moc bezpochyby dalece přesahuje životní příběh jakéhokoli jednotlivce. Živý organismus - entita, která je těmito zákony formovaná - dokáže projít i těmi nejstrašlivějšími zkušenostmi, jaké si lze představit. Jak by to bylo možné, kdyby ve vesmíru nebyl žádný bůh, žádná moudrost ani žádný tygr?

Lidé, kteří zpracovali své traumatické reakce, mi často říkají, že po této zkušenosti získal jejich život jak živočišný, tak i duchovní rozměr. Tito lidé spontánněji a bez někdejších zábran vyjadřují svoji radost a dokážou se zdravě prosadit. Jsou mnohem ochotnější prožívat sebe sama jako zvíře. Současně ale vnímají, že jsou mnohem více lidmi. Pokud trauma transformuje, dostáváme darem i dětský úžas a úctu k životu."

....

Každý z nás skôr či neskôr zažije v živote nejakú traumatizujúcu udalosť. Podľa toho, ako ňou prejdeme, môže a nemusí zanechať následky na našej ďalšej ceste. Prajem nám všetkým, aby sme započuli "volanie divočiny v nás", keď sa taká udalosť objaví a mohli sme tak ďalej zažívať detský úžas a úctu k životu, podobne ako aj ľudia okolo nás.

Daniela


Denne stretávam ľudí, ktorí prežívajú alebo prežili nejakú traumatizujúcu udalosť. Sú medzi priateľmi, cudzími aj klientami. A to nie som terapeut ani psychológ, len pracujem s ľuďmi. Niektorí cez udalosti prechádzajú bez šrámov a vychádzajú posilnení novou skúsenosťou, v iných zanecháva udalosť dramatické následky a oslabuje ich schopnosť žiť...

Od detstva som snívala o tom, že raz navštívim africké safari. Pamätám si, ako som s otvorenou pusou hltala všetky diely tv seriálu o levici Elze, aj film o nej, Volanie divočiny. Dychtivo som sledovala všetky dokumentárne filmy o živote v divočine a čítala som všetky mamine knihy o zvieratách aj cestovateľské zápisky Hanzelku a Zikmuda. Vedela...

Verím že každý, kto raz hľadel do očí smrti, sa tak dotkol večnosti. Blízkosť smrti otvára brány a ukazuje pravdu. Občas to nie je príjemný pohľad pre telesnú bytosť ktorá vidí svoj koniec... pud k životu je silný a všetka živočíšna energia nás pudí žiť a zachovať život za každú cenu. No už dávno je jasné, že nie sme...

Svet je plný rôznorodých názorov, odporúčaní, spôsobov, vecí, metód a produktov. Čo je správne a dobré? Čo je a nie je vhodné, zdravé, ekologické či prospešné, keď mnohé rady a aj vedecké štúdie si dokonca aj protirečia? Ako sa v tom všetkom vyznať a k čomu viesť vlastné deti? Odpoveď je zdá sa rovnako nejasná, ako jarné počasie! Ale...

Potrebujete oporu na cestu?